Trenér Valoušek staví nový Radotín. Záchrana není na prvním místě, ale cílem zůstává

Fotbalový Radotín hlásí velké změny. Tým pod vedením kouče Richarda Valouška tvrdě maká na tom, aby se v současnosti předposlední tým Pražská teplárenská přeboru dal dohromady a zvedl se po všech stránkách. „Přivedli jsme zpět odchovance a doplňujeme kádr nejen pro áčko, ale i béčko a dorost,“ zní od Valouška.

Ten přišel do klubu na doporučení pražské Dukly, která je partnerským klubem týmu z Pražská teplárenská přeboru. Radotín byl tehdy u dna tabulky, nový trenér přišel v době, kdy již nebylo možné tým posílit. O to větší změny napříč klubem plánuje v zimě. „Chceme posouvat celý klub, nejen A tým, to je podle mě jediná cesta vpřed.“

Začali jste přípravu mezi posledními. Proč jste zvolil pozdější start?
Důvodů bylo více. Po debatě s hráči jsme zjistili, že do té doby by nás trénovala zhruba polovina, do toho zbytečné svícení v areálu a plýtvání energií kvůli deseti lidem. Raději jsme to naplánovali tak, abychom rovnou začali v plném počtu a tréninky byly efektivní pro hráče i trenéry.

V jakém stavu jste tým našel? Měli hráči třeba individuální tréninkové plány?
Kluci dostali individuální doporučení a kdo chtěl, měl možnost přihlásit se i o podrobný individuální plán. Pár hráčů se ozvalo, těm jsem připravil dvoutýdenní program, aby přišli připraveni. Alespoň se ukázalo, kdo má chuť posouvat se vpřed.

To zní docela přísně, skoro až tak, jako by se někteří vpřed posouvat nechtěli.
Jsme na amatérské úrovni. Proto je na každém, jak k fotbalu přistupuje. Nemůžeme někomu vyčíst, že na fotbal nebo individuální tréninky nemá čas, mnohdy je to logické kvůli práci, škole nebo rodině. Pak je ale takový hráč zodpovědný za svou připravenost, a když na tom nebude tak, aby týmu pomohl, nedostane zápasové vytížení.

Kolikrát v týdnu se bude v Radotíně trénovat?
Trénujeme třikrát týdně plus každý týden máme jeden nebo dva přípravné zápasy.

Zařadíte do přípravy něco neobvyklého?
Celou zimní přípravu máme naplánovanou v týdnu, což je asi neobvyklé, zažívám to poprvé. Víkendy jsme nechali klukům volné. V minulosti byla v Radotíně zkušenost, že se ne vždy sešli o víkendu na přípravný zápas všichni, tak jsme zvolili utkání v týdnu, aby absencí bylo minimum a zápasy dávaly smysl.

Jak hráči přijali změnu, že Nikola Hladíková bude kromě masírování mít na starosti i kondiční připravenost týmu?
Nikola bude na jaře primárně trenérkou nově vznikajícího ženského týmu. S touto myšlenkou jsme ji s celým klubem podpořili a všichni pomáháme s hledáním nových hráček. A protože je Nikola velmi schopná v kondičních věcech včetně kompenzace a fyzia, navrhl jsem vedení, aby jí zapojilo více i v tomto ohledu. Platí tedy, že když bude mít čas, pomůže z kraje týdne v kompenzačních cvičeních napříč týmy od žáků po muže a stejně tak se bude věnovat jednou za čas fyzickým testům.

Nejde tedy jen o A tým?
Jsem zastáncem toho, aby podobně schopní lidé fungovali napříč klubem, nejen pro A tým. Jedině tak se může posouvat celý klub. Sám jsem zvědav, jak dobře to bude fungovat. Prioritou ale pro Nikolu zůstává rozjezd ženského fotbalu v Radotíně. Moc jí v tom fandím.

Pojďme zpátky k mužskému áčku. Dostanou šanci další odchovanci?
Hned po zářijovém příchodu do Radotína jsem měl sezení s trenéry dorostu a B mužů, abych zjistil, zda tam jsou nadějní kluci, kteří by si zasloužili posunout do tréninku A týmu. Jsem zastáncem toho, že áčko nemůže dlouhodobě fungovat bez přísunu kluků z dorostu a béčka. Navíc tihle kluci musí cítit, že trenér A týmu je tu pro ně také a mají šanci se posouvat.

Co následovalo dál?
Druhým krokem bylo, že jsem obvolal všechny hráče, kteří z klubu odešli na hostování, zjišťoval důvody, proč odešli a zda by měli chuť se vrátit. Třetím krokem byly diskuse se všemi lidmi kolem klubu včetně mládežnických trenérů. Chtěl jsem zjistit, kdo by dával ještě smysl jako vhodná posila, aniž by to byl někdo zcela mimo klub, kdo by chtěl akorát peníze a vůbec by ho jinak Radotín nezajímal. Z toho se udělal první seznam, řada těch kluků s námi už trénovala na podzim, i když do zápasů zasáhnout nemohla.

To bylo docela dost kroků na úvod angažmá, kde bylo základním cílem sbírat body s týmem, který neměl po čtyřech kolech ani jeden…
Od prvního dne, kdy jsem dostal od vedení Dukly Praha nabídku, abych se ujal jejich partnerského klubu v Radotíně, jsem řešil stav kádru. Kluci byli fotbalově velmi šikovní, ale za prvé jich bylo málo, za druhé nebyli zvyklí pravidelně trénovat, za třetí to mezi nimi lidsky nefungovalo.

Měl jste chuť po těchto zkušenostech své první trenérské angažmá mezi dospělými vzdát?
To ne, ale jednoduché to nebylo, což se ale dalo čekat. Radotín měl před mým příchodem 0 bodů a nejvíce obdržených branek v soutěži. Roky před tím se zachraňoval a paradoxně mu pomohlo nedohrání soutěží. To se muselo někde projevit. Na konci podzimu jsem se u vedení ujistil, že nad žádným hráčem nedrží ochrannou ruku, že je v mé kompetenci s kádrem libovolně pracovat. To mi dodalo chuť a energii pustit se do přestavby.

Jak jste s ní daleko?
V Radotíně skončilo přibližně šest kluků, někdo ze zdravotních důvodů, někdo právě z těch lidských. Jiný případ je Vojta Polívka, který za námi přišel, že by si rád zkusil vyšší soutěž. Tak jsme mu obratem domluvili přípravu v třetiligové Povltavské fotbalové akademii a on se tam prosadil. Moc mu to přejeme a máme radost, že jsme schopni v Radotíně takto hráče posouvat. Je super, že máme s vedením klubu stejný pohled na fotbal a ani oni nemají problém hráče pouštět do vyšších soutěží.

A příchody?
Kromě odchovanců a kluků z hostování přišlo – a ještě přijde – pár kluků z Dukly Praha a dalších klubů. Se sportovním ředitelem Zdeňkem Krejčím, který pro klub odvádí skvělou práci, se snažíme hráče pečlivě vybírat. Cíl je, aby jejich příchody dávaly smysl, bylo tam napojení na Duklu či Radotín, nebo šlo o kluky, kteří mají chuť na sobě pracovat a být v dobré fotbalové partě.

Z pohledu zápasů jste odstartovali blokem – pátek Jinočany, sobota Dukla U-19. Co vám ty duely ukázaly?
Proti Jinočanům jsme až na tři výjimky postavili kluky do dvaceti let, takovou naši novou juniorku. I když jsme nakonec kvůli slabší druhé půli prohráli, krásně nám to ukázalo, kdo už může áčku pomoci na jaře, a kdo ještě potřebuje čas v rezervě nebo dorostu. S dorostem Dukly to byl jednoznačný zápas, nestíhali jsme hlavně po technické a fyzické stránce.

Kolik hráčů tedy nyní máte v přípravě?
V áčku máme 25 hráčů, z toho počítáme, že asi sedm půjde do rezervy a dorostu, zbytek bude bojovat o místo v prvním týmu. S někým se ještě rozloučíme i podle toho, jak dopadne doplnění z Dukly.

Cíl je asi jasný, zachránit nejvyšší pražskou soutěž?
Ano i ne. Můj hlavní cíl je zlepšit atmosféru v kabině, postavit kádr tak, aby si to sedlo po lidské stránce a všechny nás to bavilo. Třeba i v tom, že když se jim něco nebude líbit, že za mnou přijdou a nebudou se bát být upřímní, i když to bude nepříjemné téma. A hlavně nás to bude bavit. Děláme fotbal ve volném čase na úkor rodin, práce a podobně, bez toho to dělat nejde. Skvělé by bylo, kdybychom posílením kádru ulevili B týmu a třeba i posílili dorost. Když se navíc povede záchrana áčka, budu to brát jako obrovský úspěch.

Zdroj:web PFS