Už více než dva týdny tvrdě trénují fotbalisté Radotína, po podzimu 12. celku Pražská teplárenská přeboru. Tým trenéra Jaroslava Loudy třikrát v týdnu pracuje na kondici, první přípravný duel přijde teprve v sobotu 29. ledna. „V tabulce přeboru jsme těsně nad čarou, bodový odstup tam ale od sestupového pásma je. Chceme se připravit na jaro tak, abychom neměli žádné starosti,“ plánuje kouč.

Začali jste s přípravou 11. ledna, tedy mezi prvními. Proč jste zvolili vcelku brzký začátek?
Upřímně? Kdyby záleželo na mně, klidně bych začal s týmem trénovat už v prvním lednovém týdnu. Vždyť zimní přestávka je hodně dlouhá a přístup hráčů se hodně liší. Někdo na sobě pracuje, ale další klidně nechá během pauzy fotbal a sport být, takže jsem zvolil pro začátek právě jedenáctý leden. Myslím, že je to přiměřené.

Počítám, že na startu je na programu neoblíbená hrubá fyzická příprava…
Přesně tak, zatím se dělá na fyzičce. Teď v sobotu by nás měl čekat první přípravný zápas. Snad nám to nenabourá omikron a případná omezení. Všechno sledujeme, čekáme, jak se to vyvine. Trénujeme zatím áčko a béčko dohromady, fyzičku potřebují nabrat všichni, pak z toho žijí celé jaro. Na zápas sice čekáme, ale už na prvním tréninku jsme měli dost lidí, abychom si zahráli proti sobě. Chodí nás mezi šestnácti až dvaceti.

Klub avizoval, že se bude příprava odehrávat v domácím areálu, ať už na umělé trávě, nebo v blízkém okolí, kde se dají využít i jiná sportoviště. Jak to tedy vypadá?
Základnou je radotínský areál. Tréninky mají tři fáze – zahřátí, vytrvalostní část a hra. V úvodních dvou týdnech bylo naplánováno scházet se třikrát v týdnu, vždy úterý, středa a čtvrtek. Ve středu byly na programu kruhové tréninky v nové hale, v úterý a ve čtvrtek jsme venku.

Počtově jste s účastí na tréninku spokojený, hráči ale nejspíš mají své další povinnosti. Je hodně výpadků kvůli práci či nemoci?
Pochopitelně tam dochází k tomu, že hráči mají svá zaměstnání, jsou tam zdravotní problémy. Máme ale v tréninku poctivce, kteří ještě ani jednou nevynechali. Je to vidět hlavně u těch mladších, ti na sobě chtějí hodně pracovat. Přiznávám, že bych někdy uvítal na tréninku více hráčů z áčka. Ale dá se říct, že podobné je to tady pořád, bylo to tak v létě i na podzim.

Mezi možnými příchody zaznělo jméno Lea Bužíka. To by byla jistě vítaná posila, že?
Začal znovu trénovat, potřeboval si vyřešit nějaké věci ohledně zaměstnání a taky v rodině. Bylo to tak, že vlastně chodil jen na zápasy béčka. Teď si s ním promluvil náš předseda Klíma a záleží jen na Leovi, jak to bude. Pokud bude v laufu jako dřív, tak je to samozřejmě velmi platný hráč pro áčko. Pro Lea platí to, co pro ostatní: když bude trénovat, bude hrát.

Současnou situaci hodně ovlivňuje nemoc covid-19 a její verze omikron. Přesto jste se rozhodli opět pořádat zimní turnaj Weber Cup. Neuvažovali jste spíš o tom jít cestou přátelských zápasů?
Weber Cup je tradice. Díky rozpisu turnaje máme jasný plán zápasů. Podívejte se na rozpis utkání a vidíte, jak klubům odpadají soupeři a my jsme v tomhle směru nechtěli riskovat, že bychom někoho hledali na poslední chvíli. Myslím, že kvalitou je tenhle turnaj hodně vysoko.

Zmínili jsme jméno Lea Bužíka, jak to vypadá s dalšími posilami?
Pochopitelně bych byl rád, aby někdo nový přišel. Třeba jen kvůli konkurenci, aby si nikdo nebyl jistý místem. Viděli jsme, že příchodem mladých hráčů, se zvedla tréninková morálka, což je pro trenéra vždycky fajn. Pořád jsme otevření tomu, že když hráč ve svém klubu nebude mít herní vytížení podle představ, tak může v případě dohody zamířit k nám. Třeba na půl sezony, ale myslím, že tenhle model je výhodný pro všechny.

V Radotíně tenhle model zafungoval, že?
Přesně tak, je to třeba případ Horníčka, který hrál u nás v základu a teď je zpět v přípravě na Admiře. Skvěle u nás zapadl do party, jsme takový rodinný klub. Je to cesta pro mladé hráče, mohou dostat prostor ukázat se na hřišti.

Jakou máte představu o tom, kam by se měl tým herně pro jarní část posunout? V čem by se měl polepšit?
Samozřejmě bych si přál, abychom dělali body z venku, na domácím hřišti se nám naopak dařilo, za což jsem moc rád a moc si toho vážím. Venku jsme bodovali s týmy pod čarou, což nám dává prostor pro relativně klidnější start. Ale stejně bych si přál, abychom se na hřištích soupeřů polepšili. Jsme sice dvanáctí, ale na šesté místo ztrácíme šest bodů, takže je to bodně vyrovnané. Bude to tradičně bitva o každý bod, už se na ni moc těšíme.