Nelétají v oblacích, ale deset bodů na kontě je v polovině podzimu Pražská teplárenská přeboru hřeje. Fotbalisté Radotína zvládli důležitou bitvu s Třeboradicemi (3:1) a teď budou hledat klíč k úspěchu na hřištích soupeřů na půdě Újezdu nad Lesy. „Nějaké body z venku jsou vlastně to jediné, co mi chybí ke spokojenosti,“ připouští trenér Jaroslav Louda.

Doma jste vlastně nebodovali jen v úvodním kole s Duklou JM. Čím to je, že se vám na domácí půdě daří o tolik víc?
Začnu zápasem s Duklou. Tam jsme už před zápasem věděli, že nemáme doplněný kádr tak, jak jsme chtěli. Řada kluků nebyla dotažená, museli nastoupit hráči, co jim je nad čtyřicet. Navíc nám bylo jasné, kde je kvalitou Dukla, takže jsme prohráli. Ale pak už to začalo být lepší, vážím si každého bodu, který jsme udělali.

Venku ale zatím nebyl žádný…
Proti béčku Motorletu jsme měli šance, ale nedali jsme. Pak jsme hráli na Újezdě Praha 4, kde to hřiště nemá rád skoro nikdo, prohráli jsme i na Zličíně. Je to škoda, když neuhrajeme body, řekněme se soupeřem na naší úrovni, ale bojujeme dál. Jsem neskutečně rád za to, jak se nám daří doma.

Výhry nad Vyšehradem B, Uhelnými sklady či Třeboradicemi mohou mít v konečném účtování pořádnou cenu, že?
Přesně tak, přebor je obrovsky vyrovnaný. Já sám si pamatuji dobu, kdy jsme třeba devětkrát za sebou prohráli, byli jsme pod dekou, neproměňovali jsme šance, takže dokážu pochopit, že podobný stav může přijít na někoho ze soupeřů. Věřím, že my jsme se z toho všeho dostali, máme tady skvělou partu a kluci, co jsou v Radotíně, za něj rádi hrají a vrací se sem.

Tým ukázal i bojovné srdce, třeba proti Žižkovu B jste dohrávali o devíti, dostali jste branku na 1:2 v nastavení, a ještě jste vyrovnali…
Když se podíváte na naše soupeře, tak už nás vlastně z béček čeká jen rezerva Admiry. Ale jinak je máme za sebou. Nad Vyšehradem B jsme vyhráli, s Motorletem B prohráli a s Žižkovem to byla remíza. Trochu divoká, ale já si jí ohromně vážím, že se v klucích našla síla poté, co se soupeř dostal na konci do vedení, porvat se o výsledek a dokázali vyrovnat. Takové zápasy nás posílí a jsou odměnou za práci, co kluci odvádějí.

Hodně vidět je šestigólový střelec Doležal.
Znám ho dobře, je to odchovanec klubu, který v mládežnických kategoriích prošel Duklou a Spartou, ale už v době, kdy Radotín opustil třetí ligu, přišel a hraje tady. Pracuje na sobě, nic nevypustí, jsem rád, že ho v týmu mám. Ale ohledně té pracovitosti, není samozřejmě jediný, makají všichni. Ale on je dokáže strhnout, drží partu.

Co zatím na vystoupení Radotína v této sezoně Pražská teplárenská přeboru říkáte?
Kluci jsou mladí, musíme zkrátka pracovat a postupně růst. Nemáme v kádru takové bouráky, jako jsou Urban z Kopaniny nebo Kotlík z Dukly, kteří se dostanou do šance a prostě ji promění. My jsme se dali do práce s mladými hráči. Oni na sobě chtějí pracovat, myslím, že třeba ohledně fyzičky se to lepší a lepší. Zatím mi tam vážně ke spokojenosti scházejí jen nějaké body venku.

Teď jedete do Újezdu nad Lesy, který se pohybuje v tabulce dole. Soupeř navíc přišel o exligistu Hadaščoka, po kterém sáhly třetiligové Přepeře. Věříte si o to víc?
Takhle na to určitě nekoukám. Vnímáme soupeře jako celek, a tak se na něj chystáme, ať by měl protivník jakoukoliv posilu. Je pravda, že to bereme tak, že tenhle zápas je po zvládnutém utkání s Třeboradicemi další z klíčových. Přebor je fakt hodně vyrovnaný a rozhodovat může každý bod.

Když jsme zmínili střelce Doležala, určitě v dresu Radotína začínají být vidět i hráči, kteří si prošli vyššími soutěžemi. Jak jste s nimi spokojený?
Je u nás Tonda Tvrdý, co přišel z Motorletu. Ten roste ve vůdčí osobnost a jsme rádi, že ho máme. Ten je pro nás nepostradatelný. Taky je u nás Štěpán Maruš, ten snad tři roky nehrál, ale dostal do fotbalu znovu chuť. Byl třeba ve třetí lize ve Štěchovicích. Pracujeme na kondičce, ale vidím na něm, že je zápas od zápasu lepší. Vážně mě těší, jakým směrem v Radotíně jdeme. Dáváme šanci mladým, na lavičce při utkání mám pět lidí. Jsem za to moc rád. Je fajn, když třeba při zápase přijdou kluci, co už hrají za soupeře, ale předtím byli u nás, pozdraví, pobaví se s ostatními. Je vidět, že to tady prostě funguje.

René Machálek/fotbalpraha.cz