Radotín po výhře v Podolí žije. Když jsme dostali gól, byl to šok, ale věřil jsem, že to otočíme, říká kapitán

Divoký zápas s čtyřmi góly a třemi červenými kartami proměnili v tříbodový zisk a ukázali zbytku Pražská teplárenská přeboru, že se Radotín v bitvě o záchranu ještě nevzdává. „Za tuhle výhru jsme moc rádi, potřebovali jsme se odpíchnout,“ hlásil po utkání kapitán předposledního týmu tabulky Jiří Doležal, který si při triumfu 3:1 připsal gól a asistenci.

Byl to klíč k tomu, že Radotín směrem k udržení soutěže ještě žije?
Dá se to tak říct. My jsme na začátku jara vyhráli nad Zličínem, pak to sice nebylo herně špatné, ale vítězství scházela. Za dobré výkony se body nedávají, takže jsme moc potřebovali tenhle zápas zvládnout.

I tak se pro vás ve druhém poločase nevyvíjel ideálně. Sice jste hráli proti devíti, jenže přesto šlo Podolí do vedení.
V první půli jsme kontrolovali hru a soupeře jsme vlastně do ničeho nepustili. Po přestávce šlo Podolí nejprve do deseti, pak dokonce do devíti. Tak jsme otevřeli hru a jak jsme to udělali, tak toho soupeř využil a dal gól.

To musel být pořádný šok, co?
To tedy ano, ale na hřišti jsme se hned snažili motivovat, že to ještě zvládneme otočit.

Místo toho pak ale přišla červená karta pro váš tým.
Spoluhráč prostě zatáhl za brzdu, nezlobil jsem se na něj. Pro nás bylo rozhodující, že jsme znovu neinkasovali.

I když jste šli do deseti, pořád jste měli přesilovku. Byl to klíčový okamžik?
Dá se říct, že kdyby to neudělal, tak jsme možná dostali druhý gól a třeba bychom už ten zápas otočit nedokázali. Prohrávat 0:2 by bylo těžké.

A pak už přišla vaše chvíle, kdy jste pravačkou uklidil míč do sítě.
Když jsme prolomili to trápení, spadla z nás deka. Moje gólová situace vznikla po autu, kdy se ke mně míč vykutálel. Křikl jsem si a pak jsem to prostřelil.

Konec se ale rychle blížil, byla 84. minuta. Věřil jste, že stihnete i vítězný gól?
Byly tři červené karty, střídání. Ptal jsem se rozhodčího a věděl jsem, že nastavení bude delší, takže nějaký čas máme. Věřil jsem, že to zvládneme, ten gól nás nahecoval.

A opravdu jste dali v nastavení gól na 2:1. Tušil jste, že je hotovo a užíval si euforii, nebo blikala varovná kontrolka, aby nepřišlo vyrovnání?
Radost byla velká, ale dávali jsme si hlavně bacha. Platí, že po vstřelené brance padají v následujících dvou až pěti minutách další góly. Takže jsme se radovali, ale pak se snažili být zodpovědní.

Ve vámi zmíněném časovém intervalu gól padl. Ale dal ho Radotín. Pak už jste si oddechl?
Padla finální branka. Šli jsme dva na jednoho, dal jsem přihrávku, byl z toho třetí gól a bylo hotovo. Vím, že domácí křičeli, že byl ofsajd, ale i zpětně jsem se na to koukal a Dominik Holouš si to pohlídal.

Radotín se pro jaro hodně obměnil, je na vás slyšet chvála, body ale scházejí, proč?
Samozřejmě jsme čekali a chtěli, aby jich bylo víc. Tým je teď dobře nastavený.

Dříve nebyl?
I dřív byli v Radotíně kvalitní fotbalisté, individuálně šikovní. Přístup k fotbalu, třeba co se týče docházky na tréninky, nebyl to pravé ořechové. S trenérem Valouškem přišla změna.

Ale bez bodů to nepůjde.
Pořád věřím, že to můžeme zvládnout. Teď musíme v dalším kole vyhrát nad Kolovraty, pokud to nedokážeme, tak znehodnotíme ty body z Podolí. Teď už nemůžeme koukat proti komu nastupujeme. Potřebujeme body.

Máte spočítáno, kolik bodů by mohlo stačit k záchraně?
Trenér nějaké propočty má, i kluci v kabině sledují tabulku. Za sebe říkám, že pro nás je každý zápas o všechno, musíme to odmakat na maximum a uvidíme, na co to bude stačit.

Bát soupeřů se nemusíte. Vždyť jste trápili i suverénně vedoucí Spoje, ne?
Tam jsme si ověřili, že můžeme hrát s kýmkoliv, v přeboru může každý zápas dopadnout jakkoli. V poháru jsme vyřadili i Duklu JM, takže víme, že můžeme bojovat i s nejlepšími týmy z přeboru. Jen to musíme potvrdit i ve zbytku soutěže. Bojujeme jeden za druhého, odmakáme to a uvidíme.